Všichni můžeme být mocní i nemocní!

Všichni můžeme být mocní i nemocní!

Každý prožíváme bolest, nemoc či úraz trošku jinak. Mně maminka při nachlazení zabalila do peřin, udělala mi horký čaj, občas nějaký prášek či kapičky a musela jsem se potit. Když si nevěděla rady, šly jsme k doktorovi a řídily se dle jeho doporučeních. Když mě něco bolelo, říkala jsem si, že mám smůlu a chtěla jsem se toho, nejlépe hned, zase zbavit.

sleeping-1311784_1920

Říkali mi: „Ty chuděro, bolí to?“ Měla jsem privilegia nemocné. Nemusela jsem nic dělat, jen jsem ležela a odpočívala. Někdy jsem toho využívala. A když jsem se uzdravila, tak šup zase zpátky, jak to bylo předtím. Nikdy mě nenapadlo proč jsem onemocněla. Brala jsem to jako osud, geny či nezodpovědnost třeba při nachlazení. Že by v tom byla nějaká symbolika či hlubší smysl?

 

 

 

 

 

Každá společnost má jiný přístup. Některé amazonské indiánské kmeny se například k nemocnému chovají jako by byl zdravý a vidí to jako největší pomoc pro něho, aby se brzy uzdravil a byl znovu mocný, tedy bez nemoci.

body-painting-749223_1280

 

 

 

 

Mnislav Zelený Atapa o tom vypráví: „Nedávno jsem žil u Kofánů v ekvádorské Amazonii, hluboko v džungli na řece Aguarico. Když mne „vzala“ plotýnka, protože jsem zvedal těžké banánové trsy, nikdo kolem mne neskákal. Lucila mi dala snídani na stejné místo jako vždy. Musel jsem se k ní doplazit. Nelitovali mne, jednali se mnou jako se zdravým, ani slovo o mé nemoci. Jako by ani nebyla. Je v tom vlastně i kus magie slova. Když se o něčem nemluví, tak to neexistuje Moc slov přináší skutky, a tak když budeme mezi sebou stále mluvit o nemocech, budou se nás stále držet. Musel jsem se z toho vylízat podle jejich stylu sám.“

Už jsem vyrostla a otázky „PROČ“ si nyní kladu poměrně často

Západní medicína, tak jak se nyní vyučuje na fakultách je o symptomatické léčbě, to znamená léčí jednotlivé příznaky, které toho času nejsou v normě. Stala se jednostrannou pomocí, zaměřenou právě na lidské tělo a především jeho části. My lékaři jsme vybaveni množstvím tabulek, jednotek a čísel, podle kterých určujeme jak, kolik, kdy a co napravit. Umíme léčit a léčit. Tady jsem si vzpomněla na jednu z myšlenek z knihy Čtyři dohody interpretací Jaroslava Duška: „Lékař člověka lekne, pak ho pošle do lekárny a tam mu dají lek.“ 😀

doctor-1228629_1920

Bez „sebezměny“ není vyléčení

Chci se vyléčit? Je to stejné jako se změnou: Chci změnu?- Ano! Chci se změnit?- …?!

Už Hippokrates prý věřil, že nemoci vznikají z nevhodného způsobu životu. Principem zdravého života je v souhrnu přirozenost. Není jím dokonalost či honba za vymoženostmi civilizační společnosti. Poslední dobou narůstá procento nemocných lidí. Existuje také stále větší množství léků. S moderní medicínou se prodlužuje věk, kdy umíráme, prodlužuje se období nemoci.

old-peoples-home-63617_640

Jak chápu onemocnění

Nemoc můžeme chápat jako stav, kdy nenacházíme moc změnit co nás trápí. Ztrácíme moc nad svým životem. Nejednáme v souladu sami se sebou, nejsme k sobě upřímní. Každá nemoc by se dala popsat jako projev nevyřešeného problému.

Problém bych definovala jako náš individuální náhled na konkrétní situaci. Každé toto naše pojmenování, tedy problém, se stává naším životním úkolem. Je zároveň naší šancí, jak se v životě posunout dál. Jak změnit úhel našeho pohledu– zprava, shora, z druhé strany, sundat brýle, vyzkoušet pohled kosmonauta či mimozemšťana ze sousední galaxie 🙂 Můžeme onemocnět a uzdravení potom znamená stát se dokonalejším ve svém vědomí.

door-673000_1920

Lékařská opatření jsou součástí procesy uzdravování se. Stejně tak by ale měla být doplněna uvědoměním si příčiny choroby, bolestí či úrazu. Člověk by měl mít šanci prožít si své uvědomění a dostat tím vlastně šanci na změnu. Všechna onemocnění jsou psychosomatická! U nás v České republice se nyní uvažuje o psychosomatice jako o novém medicínském oboru. V Německu už tento obor figuruje jako samostatný, vyučuje se i na fakultě. Já to chápu zcela jinak. Tělo nelze oddělit od našeho vědomí a mysli a proto je všechno propojeno a funguje společně.

heart-665185_1280

Většinou se ukáže, že tělo má své úžasné samohojivé účinky a pokud je příčina odstraněna, vypořádá se s nemocí samo. Každý život, každá lidská bytost má svoji pravdu, kterou si potřebuje najít a žít podle ní.

Není zbytečné jít si svojí cestou, je to dokonce nutné k tomu, abychom žili zdravě a svobodně.

  • Hippokrates (žil v 60. a 70. letech 5. století př. n. l.je považován mimo jiné za nejslavnějšího lékaře starověku. Nahradil původní léčitelskou magii soustavným pozorováním a racionální úvahou. Položil tak základy medicíny jako vědeckého oboru. Bývá mu přisuzováno autorství Hippokratovy přísahy – souboru etických pravidel pro jednání lékaře. Její dnešní text se prý liší od původního v rámci jednotlivých zemí i jednotlivých lékařských škol. V řadě moderních verzí bylo např. vypuštěno odvolávání se na Bohy, slib o vyučování lékařství pouze mužům a také další části, kdy bylo lékaři zakazováno vyvolat potrat a provádět eutanázii.

Hezký den

Petra Zdobinská

 

MUDr. Petra Zdobinská

Je lékařka a věnuje se především udržování zdraví. Chce, abyste byli a cítili se opravdu dobře ve své kůži. Více o Petře se dozvíte zde Autorka eBooku "Pečujeme s radostí o svoji kůži aneb 10 maličkostí, které dělají velké věci"

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *